Z průběhu jednání a jednotlivých úvodních referátů dle mne jednoznačně vyplynulo, že cílem, který se však nepodařilo naplnit, bylo prezentovat aktuální stav přípravy pochybného dokumentu „Socialismus pro 21. století", připravovaného odborným zázemím ÚV KSČM pro VIII. sjezd strany a představeného místopředsedou Centra strategických a teoretických studií (CSTS) ÚV KSČM Jiřím Dolejšem, a iniciativního separátního materiálu skupiny vedené Josefem Hellerem, který ovšem o zásadách tohoto dokumentu neřekl v podstatě nic, mylně se domnívaje, že ho asi každý zná. S dalšími referáty vystoupil Miloslav Ransdorf, který, jak má ve zvyku, pohovořil o několika knížkách, které v poslední době četl, a místopředseda SDS Jiří Hudeček, který po několika podlézavých bonmotech na adresu Josefa Hellera účastníkům sdělil, že KSČM by měla svou práci zintenzivnit.
Stručně řečeno konference se prezentovala jako názorově asymetrická, vylučující kritické názory k připravovaným dokumentům. Podle mnohých účastníků zdaleka nesplnila očekávání zejména v tom, že na rozsáhlé vystoupení Jiřího Dolejše ke genezi a hlavním principům dokumentu „Socialismus pro 21. století" nic nesdělila. Znovu a znovu pozornost upínala na zprofanované téma o prioritě a postavení participačního vlastnictví v budoucí socialistické společnosti. Bohužel k již proklamovaným myšlenkám a tezím v tomto směru nepřinesla konference nic nového. Nelze se proto divit, že jednací sál, který ani na začátku nebyl zdaleka naplněn, se postupně vylidňoval. Sami organizátoři nakonec zřejmě přivítali možnost konferenci předčasně ukončit.
Vystoupení, které si zasluhovalo kritickou pozornost, především z logicko informativního pohledu, měl vlastně jen Jiří Dolejš, který v souvislosti s připomenutím 90. výročí založení KSČ naznačil dilema kontinuity při distanci KSČM od KSČ. K tématu konference vyšel z teze trvalé platnosti „kladenského sjezdu", který osudově určil naše postavení ve společnosti, a který formuloval dosud platnou představu o socialismu, jehož vybudování je prý naším cílem (podle Ransdorfa je kladenský program - v rozporu s realitou - faktorem jednoty, za který se „skryjí všichni"). Uvedl, že tuto představu o socialismu jako „společnosti reálného humanismu" potvrdil i VI. sjezd strany, když definoval socialismus jako „demokratickou společnost svobodných, rovnoprávných občanů, společnost politicky a hospodářsky pluralistní, postavenou na maximální občanské samosprávě, prosperující a sociálně spravedlivou". V ekonomice této společnosti se „prosazují přednosti a klíčová úloha společenského vlastnictví, které zaručí efektivní, celospolečensky provázané a usměrňované hospodaření kolektivu zaměstnanců podniků, družstev, obcí, regionů i dalších sdružení občanů".
Tyto charakteristiky jsou většinou vedení strany pokládány za stále platné a není proto prý třeba reagovat na hlasy, požadující nově formulovat cíl - socialistickou společnost - v inovovaném programu KSČM. Zde je vhodné zaznamenat, že poslední verze připraveného dokumentu nese název „Socialismus v 21. století". Tedy „pro" bylo nahrazeno „v". To není pouze slovní hříčka, nýbrž důležitá změna. Pokud ovšem text dokumentu na ni bude skutečně reagovat, což se dosud zdá nereálné. Jde o to, že aktuálně připravovaný dokument již nechce strategický cíl formulovat jako „obecně politickou vizi" (vzácné přiznání omezené kvality dosavadního osmiletého snažení!), ale jako „reálný projekt východisek ze současné společenské krize, jako pozitivní vyjádření vůle jak chceme tvořit nový svět".
Dokument v aktuální podobě na dvaceti stránkách formuluje podstatu, principy a cíle deseti hlavních oblastí společenského života od obecně pojatých tendencí a směrů vývoje světa i naší společnosti, přes objasnění základů budování a cílové podoby socialistické ekonomiky, sociální politiku a předpokládané změny sociální struktury společnosti, politický systém budoucí společnosti po kulturu, mezinárodní politiku a zásady mezinárodní vztahů strany. Jde tedy o všezahrnující dokument, jehož podrobnější rozbor není vzhledem k omezenému prostoru tohoto příspěvku možný. Proto jen tři dle mého názoru zásadní poznámky.
Dokument má být předmětem vnitrostranické diskuse v čase výročních členských schůzí na podzim tohoto roku. O smyslu tohoto projednávání předem oprávněně pochybuji. Neodráží totiž názorovou pestrost v myšlení členské základny. V podstatě jednosměrný duch dokumentu, akcentující postoje jedné z názorových platforem (linií) strany (již několikrát podrobené kritice i na minulých stranických sjezdech, neboť v zásadním se dokument aktuální od dokumentů předchozích v podstatném neliší), případnou diskusi objektivně omezuje, resp. jí vytyčuje jasně konturované mantinely. Jsem si vědom tvrdosti tohoto konstatování. Vede mne k tomu za prvé to, že zásadní a výchozí teze pro charakteristiku socialistické výstavby v autentickém pojetí spisů Karla Marxe a Bedřicha Engelse, zejména jejich pojetí dialektiky výrobních sil a výrobních vztahů a funkce vlastnictví je v dokumentu devalvována a deformována již zmíněnou prioritou družstevního vlastnictví (v Hellerově koncepci je naše budoucnost koncepcí samosprávného socialismu - „samospráva je novým systémem budoucí společnosti"). Oficiální dokument i alternativní koncepce zásadně a v rozporu s K. Marxem odmítají státní vlastnictví (liší se pouze intenzitou tohoto odmítání).
Druhým argumentem je sama struktura dokumentu. Autorský kolektiv si totiž je zjevně vědom rozporuplnosti, nejasnosti a konfliktnosti svých názorů. Proto, zřejmě s cílem, aby jednoznačně sdělil veřejnosti, co vlastně chce, co navrhuje a prosazuje, doplňuje text šestnácti odkazy, jakýmsi slovníčkem, které blíže vysvětlují, resp. se snaží definovat některé, podle mínění autorů dokumentu zásadní pojmy. Namátkou „globalizace", „informatizace", „sociální stát", „ekonomie času", „občanská společnost", „multikulturalita" a další. Ponechme stranou, zda takové pojmy jsou skutečně hlavní pro koncepci socialistické výstavby i „novátorský charakter" dokumentu, neboť neznám žádný program, který by byl doplňován slovníčkem základních pojmů, aby mu jeho adresáti lépe porozuměli. Co mně vadí především je to, že autoři objektivně podceňují duševní vyspělost a ideovou samostatnost našich členů a sympatizantů a (nejen) touto formou jim vnucují svou interpretaci jevů. A také to, že zkreslováním některých pojmů v podstatě deformují onu programovou linii výstavby socialismu. Nebo snad u nás byl sociální stát (když nyní programově bojujeme za „zachování jeho zbytků"), nejde spíš o zachování vymožeností dosažených v procesu socialistické výstavby? Sociální stát má základy v poválečné restrukturalizaci Německa Ludwigem Erhardem, nově pak v koncepci Tony Blaira či Gerharda Schrödera a „ovládal" některé západoevropské státy v 60. a 70. letech. Rozhodně nezapomínejme, že tyto státy nedospěly k posílení své sociální funkce díky „humanizaci" kapitalismu, nýbrž pod tlakem zemí socialistického tábora! To je fakt, který uznávají i čelní politici Evropské unie (na rozdíl od některých našich bojovníků s „protosocialismem").
Třetí nedostatek aktuálního dokumentu je zjevná nevyváženost jeho nadčasové a operativní podoby, obecnosti a konkrétnosti, poměrně zřetelná absence jednotícího přístupu ke zpracování dokumentu, který působí spíše jako sborník dílčích studií několika autorských kolektivů než integrovaný, vzájemně provázaný celek respektující marxistickou metodu od obecného ke konkrétnímu. Obsahuje totiž mnohá tvrzení, závěry a příklady, která jsou v současnosti možná aktuální s vysokou vypovídací schopností, nicméně v toku času na významu ztrácejí, resp. jsou překonávána. Proto jsou odůvodněné obavy, zda bude dokument v dané podobě za rok aktuální a zda vůbec bude moci být chápán jako základ budoucí programové linie KSČM. Někteří diskutující na konferenci se snažili tento očividný nedostatek překonat přechodovým můstkem „komunistického hnutí" na místo konkrétního „KSČM". Tento rozpor či „nahrazování pojmosloví" je velmi nebezpečný a krátkozraký, neboť de facto legalizuje zatím pouze některými členy vedení strany naznačovaný „únik" mezi ideově rozkolísané a nečitelné tzv. občanské iniciativy. To však vyvolává, bez ohledu na subjektivní přání a představy iniciátorů, postupné oslabování pozic KSČM na politickém kolbišti v neprospěch pracujících České republiky.
Konference ukázala, jak důležité je využít předsjezdové období k aktivizaci členské základny i sympatizantů, k renesanci marxismu-leninismu, k obnově vědeckého vnímání objektivní reality oproštěné od nánosů nejrůznějších krátkodobých a zkreslujících „-ismů". Současně ukázala, jako škodlivé je apriorní odmítání jiných názorů, jejich mechanická kritika. Pokud by si z toho autoři „Socialismu v 21. století" i jeho „alternativní verze" vzali poučení - o čemž lze pochybovat - bylo by to jen dobře. Obdobně by bylo jen ku prospěchu věci, kdyby svůj „programový dokument" sladili s jiným důležitým dokumentem, jímž jsou „Hlavní úkoly a zaměření politiky KSČM v období mezi VIII. a IX. sjezdem KSČM".